Až bude jednoduchý lhát
a pravda nezabolí,
tak vzpomínkám dám povel STÁT!
z vedlejší přijmu hlavní roli.

A až tě s klidem
vypustím ze svý hlavy
vrátím Ti slib, že láska nerezaví.
Pak spadne kámen, ta rána otřese i tebou,
Já uvnitř hořím, ale ruce mě z tebe zebou.

Až bude jednoduchý lhát,
člověk se pořád učí,
třeba pak složím reparát
a Pravdu začnou bolet uši.

A až si s klidem
dám třeba flašku vína
a ze všech strachů zbyde jemná kocovina.
Budu mít pocit, že zase volně plavu
A tvoje výčitky pak prodám na bazaru.

Až bude jednoduchý lhát
až ani nezčervenám
a za svou lží si budu stát
budu ti rovná žena.

To už tě s klidem
vyrazím ze svých dveří,
ten kdo mě zná snad ani neuvěří.
Na nový cestě si stopnu další muže,
Budu lhát jako když tiskne. Kdo za to všechno může?