1.Smůlou z bláta má už vošlapaný boty,
stejně jako noc má roztrhaný šál,
cestou si píská, snad se mu stýská,
po slunci na řasách.2.Sám bloudí nevědomky po tý stejný cestě,
a holí do kamenů vyťukává žalm,
o tom, že není nad probuzení
se sluncem na řasách a teplem ve dlaních.

Rf.: Možná prastarý list, ti odhalí příběh
který dávno se stal,
budeš číst příběh muže, který ztratil svý jméno
pro dívku,kterou miloval,
ona zmizela v noci,
nikdo nevěděl kam,
ten muž ji hledá dál
po staletí…

3. Smutný oči se ti vryly do paměti,
když jsi ho viděl v noci kolem jít,
až půjdeš spát,
necháš si zdát
o slunci na řasách,
o zvláštních náhodách,
o teple ve dlaních,
o divným zpívání,
o nočním toulání
a chladu tajemství.