Jsi příchozí do zítřků
a okolností dějin
kolem nás krouží.
A já lovec čtyřlístků
se okolností bojím.

Jsi oázou v ozvěnách,
čas přesýpacích hodin
přesně se loudá.
A já poutník na dunách
se vrásek času bojím.

Rf.: Ráno je zrezlý štít ,
když probdělou noc podepírá,
dál v klidu můžeš jít
hladit cizí tvář.
Ráno je zrezlý štít,
v něm koroduje to, co zbývá,
dál klidně můžeš jít
s jinou holkou hrát.

Jsi příbuzný pocitů
a nekonečných vteřin,
když nade mnou se vzpínáš.
A já uzlík z rozpaků
se jisker citů bojím.
Teď z jisker citů hořím.

Jsi půlnoční větroplach
a těžko ti pak věřím,
že okolnosti lžou.
A pláčem píšu po stěnách:
Já se okolností bojím!