1.Říkají jí Paní Nemožná,
jen Bůh ví, čí chleba jí,
tam, kde spí, slavnost se nekoná,
snad pár snů tam vklouzne potají.

2.Osud namíchal do vínku děvčátku
prostou nevinnost, němý hlas,
vlasy rezavý, mysl pozpátku,
život v kalužích, trpký bez příkras,
sílu žít natruc prokletí,
navzdory konvencím, tak ji nechcte, prosím vás!

3. Krokem šouravým vchází do rána,
když ti šťastnější ještě spí,
drobky sbírá, nití spoutána
jako hmyz v síti pavoučí.

4. Z šatů záplaty na duši přišívá,
lidská zloba má tak ostrý řez.
Do uší řvou : Táhni, bláznivá!
Měli by před svým prahem smést.

5. V raních novinách pár slůvek na okraj
vyhasla světýlka člověčí,
vlastní nevinou, koho to přesvědčí,
jen čtyři andělé hrajou na šalmaj.

6. Říkali jí Paní Nemožná,
teď už vím, čí chleba jí ……