1. Čas dívčích copánků je pryč,
možná ze spánku je skrýš
a v ní víla, co jí věříš.
Má oči mámy,
pevně věří, že život s námi
neválčí a nezabíjí v nás smír.

2. Tak, i když starší být se zdám,
do snů dětských pronikám,
vracím nevinnost těch vteřin.
Slyším smích, snad zdání,
bílých koní klus i ržání,
tančí step na bílých polštářích.

Rf.: Stejně dál mi vlajou vlasy dlouhý,
pod skly brýlí solný strouhy,
v duši malá holka zůstávám.
Stejně dál věřím, že se zlo změní,
nevycházím po setmění,
v duši malá holka zůstávám.