V roce 2008 se udála spousta věcí. Ta hodně důležitá je rozhodně změna mojí domovské scény. Čajovna Letící Slunečnice byla zrušena, a tak jsem hledala nový prostor. A našel se. Od podzimu se folkové koncerty konají v klubu Dividýlko v hotelu Hejtmanský Dvůr na Masarykové náměstí ve Slaném. Výhodou je, že zdejší pódium je větší, než bylo v čajovně, takže se nám sem vejdou i početnější tělesa. Hraje se nadále bez aparatury, protože akustika je výborná.
   Hodně jsem hrála, možná ze všech mých písničkářských let nejvíce, a to je moc fajn.
   Vystupovala jsem například s Kočovným divadlem poutníka Hrocha, což byla úžasná záležitost a cenná zkušenost, moc ráda jsem si opět zahrála na Folkové Ohři na hradě Hauenštejn, na Muzice u Samsona, v Droužkovicích u Jindry Kejaka( tam bylo skutečně neskutečně vstřícné publikum, ráda se tam kdykoli vrátím), na Mračení, poprvé s folkovými hvězdami v Chomutově,... prostě těch příjemných záležitostí byla celá kopa. Ctí pro mne bylo pokřtít CD písničkáři Jirkovi Šmidtovi v Balbínce a rozhodně i vystoupit v hodinovém rozhovoru v Country radiu.
   Podařilo se mi postoupit do finále národní Porty v Řevnicích a odtud postoupit do Mezinárodního finále Porty v Ústí nad Labem, vyhrát Čechtickou Lilii, Veleňského Čumprdlíka, Trampskou notu v Padochově,získat třetí místo na festivalu Zbečenský kapr a Autorskou a Diváckou Skleněnku na festivalu Bradelská skleněnka. Prostě to byl hezký rok.

   Už v době mého útlého věku maminka zřejmě tušila, že ta holčička, co dělá každý den od čtyř hodin ráno kravál, bude mít jednou dozajista něco společného s muzikou. (A kolikrát mi to připomínala, když mě o pár let později honila od kytary k učení...) A tak moje kroky vedly posléze do hudebky, kde jsem s kytarou profrčela 8 let. Dokonce jsem troubila na famfárku v dětském famfárovém souboru, kde nás na každé vystoupení navlékali do modrých zdobených hábitů. Ale nám se to moc líbilo.
   Na gymplu jsem hrála s trampskou kapelou Trajler, Pak s folkovějším Naopakem. Jezdili jsme po soutěžích, na vodu, prostě hezký období, plný neopakovatelných zážitků. Po maturitě jsem chvíli učila děcka na základce. První až osmá třída, jedenáct předmětů, dobrá škola života. Pak se mi povedlo dostat se na medicínu a přišla doba muzikantské stagnace.
   Nicméně školu jsem opustila, a tak Vám místo zubů můžu spravit tak akorát náladu. A jestli to s tou náladou bude naopak, pak se omlouvám, ale to víte, mince i život mají dvě strany. Písničky, básničky a články jsem začala psát už na základce, jezdila po litarárních soutěžích a děsně chtěla napsat knížku (zatím nestíhám, ale někdy určitě...).
   Některé z písniček jsme hráli už s kapelou, jiné jsme začaly hrát se Slávkou v duu Proti srsti. Prostě to byly písně o ženské duši a chtěly jemnější podání. Byla to moc fajn doba - dvě holky, dvě kytary, chřestidla. Ale vzhledem k tomu, že nic netrvá věčně, tak Proti srsti ukončilo činnost v listopadu 2004. Dál tedy jdu sama jako písničkářka, držte mi palce. S muzikou rozhodně "D.C. al Fine". Bez ní je mi totiž děsně smutno.