Skončil rok 2007, ať žije ten nový! Chtěla jsem už jako malá holka jezdit, hrát a zpívat a jako velké holce se mi to splnilo. Když se sny splní, je život daleko krásnější.Stále ještě pořádám každý měsíc koncerty v čajovně Letící Slunečnice, mými hosty letos byli: Bob bobci, Jan Matěj Rak, Vořech a Jéňa, Sekvoj, Panelákoví fotři, Zdarr, Kámen úrazu, Jarda Urbánek, Franta Vlček a 4zdi. Kromě zavedeného prostoru uvnitř jsme vyzkoušeli v případě pěkného počasí přesunout hraní ven před čajovnu na pěkný dvorek se spoustou květin. Jako první se pod širým nebem představil Slávek Janoušek a Arnošt Frauenberg, který tady pokřtil své cd Rozednívání.
Povedlo se mi postoupit do českého finále Porty, kam jsem ale bohužel nedorazila, protože mě skolila angína. Mrzelo mne to moc, to mi věřte, no jo, ale co se dá dělat. Naštěstí bylo i lépe. Z festivalu Lázeňská folková loděnice jsem ze druhého místa postoupila na festival Folková Ohře na Hauenštejn, kde bylo zase pohádkově. Na festivalu Trampská Nota jsem si odvezla cenu poroty, ocenění Zlatá vrána a od diváků 2-3.místo spolu s Frickem Janáčem. Fajn bylo na Bezmezné, kde mi diváci udělali ohromnou radost, když mne ocenili prvním místem a pozváním do hlavního programu v příštím roce. Dík moc, přijedu ráda.
Zároveň jsem si vyzkoušela, jaké to je stát na chvíli na druhé straně, tedy ne na pódiu jako soutěžící, ale v hledišti jako porotce. Na základní škole ve Slaném jsem se stala hlavní porotkyní soutěže Školní Superstar a objevila jsem moc šikovné zpěváčky. Krásná akce, jen víc takových! A další taková možnost se mi naskytla na festivalu Bradelská skleněnka, kde jsem porotcovala spolu s Markem Dusilem a Bobem Křepinským. Strašně mne to bavilo, ale musím přiznat, že je to fuška. Ale mezi námi, na pódiu je mi stejně líp.
Zahrála jsem si spolu s Jiřím Smržem v Neratovicích v Domě kněžny Emmy na jednom z 3/4koncertů Franty Vlčka, v psychiatrické léčebně v Beřkovicích, kam jezdím moc ráda a odkud si vždycky odnáším hřejivý pocit, že jsem někomu potěšila aspoň na chvilku bolavou duši..., úžasné bylo Zpívání na schodech v Jindřichově Hradci u kapely Jentaktak, Lázeňská struna v Konstantinových Lázních, kam mne pozvali už potřetí, překvapivé setkání s členy kapely Bubáci na festivalu Ranec plný písniček v Habartově, rozhodně příjemné bylo setkání s Ivanem Hlasem na karlínském Open micu, hezky bylo v Betlémě, na Folkovém Obelisku u Kamene úrazu, na Vaťáku a na spoustě dalších míst.
Hraní hodně a já doufám, že s kytarou a písničkami budu jezdit dál. A možná se někdy někde potkáme....
Hudební úspěchy
Už v době mého útlého věku maminka zřejmě tušila, že ta holčička, co dělá každý den od čtyř hodin ráno kravál, bude mít jednou dozajista něco společného s muzikou. (A kolikrát mi to připomínala, když mě o pár let později honila od kytary k učení...) A tak moje kroky vedly posléze do hudebky, kde jsem s kytarou profrčela 8 let. Dokonce jsem troubila na famfárku v dětském famfárovém souboru, kde nás na každé vystoupení navlékali do modrých zdobených hábitů. Ale nám se to moc líbilo.
Na gymplu jsem hrála s trampskou kapelou Trajler, Pak s folkovějším Naopakem. Jezdili jsme po soutěžích, na vodu, prostě hezký období, plný neopakovatelných zážitků. Po maturitě jsem chvíli učila děcka na základce. První až osmá třída, jedenáct předmětů, dobrá škola života. Pak se mi povedlo dostat se na medicínu a přišla doba muzikantské stagnace.