Jsem ráda, že se koncerty v čajovně Letící slunečnice (ona se nám přejmenovala) ujaly. V první půlce roku 2005 byly "čajovny" jen dvě: s Petrem Sedláčkem a s kapelou Suroví Kocouři, třetí koncertík byl přesunut do příjemného prostředí kaple sv. Martina v Třebízi, kde se mnou hrálo Paduo a Jirka Šmidt. Po prázdninách jsem čajovnu začala pravidelně pořádat každý měsíc: v září přijela pražská kapela OldaCrz, v říjnu měl, ale nedojel, hrát Jarda Holan, v listopadu Jauvajs (to čajovna praskala ve švech) a v prosinci bohužel díky nemoci nedorazil Pětník. Ale snad to napravíme.
Soutěže začaly v únoru, první bylo předkolo Trampské Porty v Zaječově, kde jsem postoupila do oblastního kola v Komárově. Tady jsem získala 3. místo a cenu za vokální výkon. Pak přišlo oblastní kolo Porty v Nižboře, kde se mi podařilo postoupit do finále autorské Porty, v interpretační části obsadit místo druhé a tedy pokračovat v létě do semifinále v Jihlavě. To se mi podařilo vyhrát, takže jsem si ve finále interpretační Porty zahrála ve velkém amfíku a to byl pro mě obrovský zážitek.
Během jara a léta jsem jezdila po vlastech českých a hrála na festíkách. V Karlových Varech na Lázeňské folkové loděnici, kde si mne pak vybrali na srpnový festival Folková Ohře na hradě Hauenštejně. Bylo tam nádherně, jak muzika, tak prostředí stojí za návštěvu. Na Ražickém pražci jsem pěkně promokla, protože mě počasí prostě chtělo poškádlit při hraní, ale pak se vyčasilo a mohli jsme sušit a poslouchat. Zvíkovická kytička přinesla 2. místo a na Osecké kytaře jsem vyhrála kategorii písničkářů. Nejkrásnější cenu, Cenu osady v podobě sošky Diogena jsem si přivezla z festivalu Čechtická lilie. Málem mne odfoukl vítr na Vyšehraní, na Muzice jsem si zahrála na open scéně, na Lázeňské struně v Konstantinových Lázních jsem měla tu čest zahajovat festival a pak naposledy shlédnout skvělé vystoupení Rangers s Milanem Dufkem. Zahrála jsem si na Olšinské struně, na Příbramském huntíku, v Jindřišké věži, na několika akcích básnického a malířského spolku Repete litera. Příjemné bylo setkání s Pětníkem v Toulcově dvoře a v kavárně pod Vesuvem s Jirkou Šmidtem a Surovými Kocoury. Na Odolenfestu mi udělali radost cenou za nejlepšího muzikanta, na Vidovickém havranovi zase cenou pro nejlepšího jednotlivce a na Notování pod Vyšehradem divokou kartou, se kterou pokračuji do semifinále.
Tolik se asi odehrálo v mém muzikantském životě v roce 2005, bylo to krásné, někdy hektické, ale to k tomu patří. Těším se na další hraní a doufám, že se zase potkám s příjemnými lidmi jako na všech těch cestách letos ...
Hudební úspěchy
Už v době mého útlého věku maminka zřejmě tušila, že ta holčička, co dělá každý den od čtyř hodin ráno kravál, bude mít jednou dozajista něco společného s muzikou. (A kolikrát mi to připomínala, když mě o pár let později honila od kytary k učení...) A tak moje kroky vedly posléze do hudebky, kde jsem s kytarou profrčela 8 let. Dokonce jsem troubila na famfárku v dětském famfárovém souboru, kde nás na každé vystoupení navlékali do modrých zdobených hábitů. Ale nám se to moc líbilo.
Na gymplu jsem hrála s trampskou kapelou Trajler, Pak s folkovějším Naopakem. Jezdili jsme po soutěžích, na vodu, prostě hezký období, plný neopakovatelných zážitků. Po maturitě jsem chvíli učila děcka na základce. První až osmá třída, jedenáct předmětů, dobrá škola života. Pak se mi povedlo dostat se na medicínu a přišla doba muzikantské stagnace.