Jsem ráda, že i v uplynulém roce 2010 se dařilo muzice a s muzikou.Festival Folkoleč úspěšně proplul druhým ročníkem, počasí nám přálo a nezbývá než si přát, aby si i další ročníky s počasím takto rozuměly. Folkoleč jsem opět moderovala s vynikajícím Petrem Hrochem Binderem, takže jsem se od něj měla možnost zase se něco přiučit. Bohužel v příštím roce Hroch moderovat nemůže, bude pracovně velmi vytížen, a tak provázení dalším ročníkem benefičního festivalu bude ležet v plné tíži na mých bedrech. Ale já se moc těším.
Moje koncerty v Dividýlku pokračují, v uplynulém roce jsem měla skvělé hosty, myslím, podle zvyšujícího počtu i spokojené diváky, tímto děkuji jim i hostům, vždyť není nic příjemnějšího než hrát před plným sálem. Vrcholem byl jednoznačně mnou vysněný Vánoční koncert v Kapli vlastivědného muzea, kde byli mými hosty pánové Michael Janík a Mirek Paleček, legendární duo, které vodami folkové muziky proplouvá už neuvěřitelně dlouho a jejich písničky zlidověly. Byl to krásný zážitek, báječná muzika, výborná akustika,téměř do posledního místa vyprodané hlediště(už to vypadalo, že budeme shánět další židle a diváky uložíme do pater, sto zapálených svíček, vánoční výzdoba, venku mráz, krásně bílo, prostě co víc bych si mohla přát. (Jo, dostala jsem růžičku, čokoládu a spoustu milých dárečků, za všechno fakt moc děkuji).
Na počátku roku vypsaly všechny středočeské deníky soutěž MUZIKANT ROKU, soutěžilo se v několika kategoriích, já jsem byla nominována čtenáři do kategorie zpěvaček. V regionálním kole jsem se umístila na 2.místě a postoupila do Středočeského kola, a ve Středočeském kole soutěže
MUZIKANT ROKU jsem se umístila na místě prvním. Děkuji za hlasy všem čtenářů, kteří se účastnili jak internetového hlasování, tak i hlasování prostřednictvím kuponů.
V červnu jsem zvítězila na festivalu ZVÍKOVECKÁ KYTIČKA, je to velmi hezký festival, který pořádá Ústav sociální péče ve Zvíkovci.
Petr Berka uspořádal další ročník festivalu MRAČENÍ, vrcholem byla středověká bitva, trochu divadlo, trochu muzikál, kde stěžejní melodií byla moje písnička Slunce na řasách, takže jsem si v bitvě zahrála prvně v životě na playback, byl to pro mne neskutečný zážitek. Nejen ten playback, ale i to, že jsem byla oblečena do středověkých šatů, bosa a v rámci autenticity i bez brýlí.
Na podzim uspořádal Kladenský deník hudební soutěž KLADENSKÝ OTÍK, a díky hlasům čtenářů jsem získala první místo v kategorii zpěvaček, předání probíhalo ve velmi hezkém prostření kladenského klubu COUNTRY STEAK HOUSE v přítomnosti oceněných muzikantů a spousty novinářů. Musím říct, že se mi tam hezky hrálo i povídalo, skvělý zvuk, příjemní lidé.
Zahrála jsem si i na spoustě netradičních míst, kromě festivalů a klubů třeba v Loretánské kapli, v kostelech, nebo třeba na slánském náměstí.
Nezbývá než doufat, že mi v příštím roce bude s muzikou pořád tak dobře, a že se dál budu potkávat se spoustou příjemných a zajímavých lidí.
Hudební úspěchy
Už v době mého útlého věku maminka zřejmě tušila, že ta holčička, co dělá každý den od čtyř hodin ráno kravál, bude mít jednou dozajista něco společného s muzikou. (A kolikrát mi to připomínala, když mě o pár let později honila od kytary k učení...) A tak moje kroky vedly posléze do hudebky, kde jsem s kytarou profrčela 8 let. Dokonce jsem troubila na famfárku v dětském famfárovém souboru, kde nás na každé vystoupení navlékali do modrých zdobených hábitů. Ale nám se to moc líbilo.
Na gymplu jsem hrála s trampskou kapelou Trajler, Pak s folkovějším Naopakem. Jezdili jsme po soutěžích, na vodu, prostě hezký období, plný neopakovatelných zážitků. Po maturitě jsem chvíli učila děcka na základce. První až osmá třída, jedenáct předmětů, dobrá škola života. Pak se mi povedlo dostat se na medicínu a přišla doba muzikantské stagnace.